Reflexní terapie

- vznikla v Číně asi před 5000 lety, v době, kdy se k napravování energetických polí v těle používalo tlaku. Rovněž staří Egypťané používali určitou formu reflexologie. Na Západě ji však zavedl až kolem roku 1913 americký ušní, nosní a krční lékař  William Fitzgerald. Vypracoval metodu, kterou nazval léčení zón a při které se léčí tlakem na určité části těla buď rukama, nebo speciálními nástroji. Rozdělil tělo na deset zón nebo kanálů, kterými, jak tvrdil, proudí životní energie. Zóny se táhnou od palců na nohou tělem vzhůru do hlavy a pak opět dolů do rukou. Všechny jsou stejně široké a zahrnují všechny orgány a všechny části těla. Reflexní body, které zastupují tělesné orgány, jsou rozmístěny na různých částech těla, avšak na dlaních a chodidlech máme rozmístěny všechny.

Chodidla zrcadlí určitou část těla

Na každém chodidle máme asi sedmdesát tisíc nervových zakončení a při tlaku na ně, ovlivňujeme celé tělo. Reflexologové léčí nemoci určitých částí těla masážemi reflexních oblastí na chodidlech. Předpokládá se, že nemoc vzniká zablokováním energetických kanálů, což některou oblast poškodí. Masáží se usiluje o odbourání této blokády, aby energie mohla opět volně proudit a toto poškození vyléčit. Terapeuti považují chodidlo za jakési zrcadlo těla, přičemž levé chodidlo zobrazuje levou stranu těla, pravé stranu pravou. Různé části plosky nohy jsou nějakým způsobem spojeny s močovým měchýřem, ledvinami a plícemi, palec s hlavou a mozkem, ostatní prsty s dutinami.

Lidé, kteří chodí na reflexní masáž, se mnohdy chtějí něco dozvědět o svém zdravotním stavu. Z reakcí klienta se dá lehce zjistit, jaké má potíže. Když při stlačování některého bodu klient cítí bolest, může to být signál, že něco není v pořádku. Nemusí to hned znamenat, že je člověk nemocen, je však jasné, že některý jeho orgán není v harmonii s celým systémem těla nebo nepracuje, jak by měl.